Narcissina osudová chyba - Při úplňku

Během dalších dnů byla Narcissa nezvykle zamlklá. Ještě stále se neodvážila Luciusovi říct, že je těhotná. Přiznání stále více a více oddalovala. Ale časem v ní narůstal strach. Poslední schůze Smrtijedů se konala již před dlouhou dobou a proto bylo jen otázkou času , kdy nastane další.
Narcisse bylo jasné, že Lord Voldemort, mistr nitrozpytu, by na ní okamžitě poznal, že to Luciusovi ještě neoznámila. I přes to všechno se k tomu však stále neodvážila.
Utěšovala se tím, že k tomu stejně ještě neměla moc příležitostí. Lucius měl své zaměstnání pořád na prvním místě a proto ani neexistovalo mnoho chvílí, kdy by si s ním mohla v klidu promluvit.
Jednu úplňkovou noc Narcissa zase nemohla spát. Poslední dobou vždy usínala až pozdě v noci, ale tentokrát bděla až do ranních hodin. Měsíc, připomínající oko šelmy zářící ve tmě, ji svítil do obličeje. Měla pocit, že do ní vkládá svoji negativní sílu. Ani by ji nepřekvapilo, kdyby se začala měnit ve vlkodlaka. A vlastně by to i docela uvítala. Potřebovala si někde vybít svoji zlost na to, jak je bezmocná.
Oči jí sklouzly z měsíce na Luciuse, spícího vedle ní. Ležel nevinně, zachumlán do peřiny, s vlasy rozhozenými po polštáři.
Narcissa se jeho vlasů dotkla a něžně po nich přejela prstem. Pak za ně však neurvale zatáhla.
Ucukla, zděšena svojí hrubostí.
Se strachem pozorovala, jak Lucius něco zabručel a otočil se na druhý bok.
Narcissa nechápala, kde se v ní vzala ta hrubá síla, snad v měsíčním svitu? Cítila však, jako by v ní explodovala bomba, a měla nepřekonatelnou chuť všechno vyřešit, odhodit všechen strach a projevit se.
Aniž by něco plánovala, její rty se pohnuly a vyšel z ní výkřik:
„Luciusi!“
Její manžel otevřel oči a nechápavě se rozhlížel po okolí.
„Děje se něco?“ zeptal se rozespale.
„Ano,“ řekla Narcissa rozhodně, „jsem těhotná.“
Zdálo se, že už se Lucius naprosto probral. Ve tváři měl výraz plný šoku. Nechápal, proč ho jeho žena budí uprostřed noci, aby mu řekla, že je těhotná. Zdálo se mu to jako sen.
„Řekni to ještě jednou,“ vykoktal.
„Budeme mít dítě,“ odpověděla Narcissa klidně.
„Dítě? Opravdu? Ale to je…to je báječné!“
Luciusův šokovaný výraz se proměnil ve výraz nadšený.
„Opravdu jsi rád? Bála jsem se, že se ti to nebude líbit,“ řekla nejistě Narcissa jejíž energie už dočista opadla a teď se již cítila jako dřív.
„Proč by se mi to nemělo líbit?“ řekl a objal ji, „vždyť tě miluji a založit s tebou rodinu je mé největší přání.“
„Ach…tak to jsem ráda.“
Luciusova slova ji dojala. Náhle k němu pocítila tolik lásky. Chvíli cítila i krásný pocit z jisté budoucnosti. Pak se však zarazila. Proboha, jaká je ale mrcha. Lucius se tu raduje z budoucí rodiny a zahrnuje ji láskyplnými slovy, zatímco ona čeká dítě s někým úplně jiným. Ne, že ho podváděla jen fyzicky, teď ho podvádí i psychicky!
„Co je, Cissy?“ zeptal se, „co jsi tak zaražená?“
Okamžitě uzavřela vrátka nežádoucím myšlenkám a usmála se:
„To nic. Jen jsem přemýšlela, jaké mu dáme jméno.“

***
Od té noci se Luciusovo chování k Narcisse velmi změnilo. Byl k ní pozorný, opečovával ji jako princeznu a dokonce vzdal i svoji touhu stát se ministrem kouzel a v práci nepobýval déle, než bylo nutné. Často si brával volno a trávil čas s Narcissou. Téměř obden ji zval na večeři, se slovy, že dobré jídlo jistě prospěje i dítěti. Chodili spolu na večírky, návštěvy a procházky. Několikrát ji překvapil milým dárkem. Prý jen tak, z lásky.
Lucius představoval muže, o kterém snily všechny čtenářky červené knihovny. Všechno se zdálo být dokonalé.
Ale čím láskyplněji se Lucius k Narcisse choval, tím více se ona nenáviděla.
Cítila, že její svědomí je černé jako vlasy její sestry. Bědovala nad tím, jak si zničila život. Litovala, že tehdy Mistrovu nabídku neodmítla. I kdyby ji byl býval zabil, bylo by to lepší, než teď.
Nedokázala se Luciusovi podívat do očí. Jemu, který radostně očekával dítě, nevědouce, že není jeho.
Byla psychicky úplně na dně a neuměla si představit, jak se bude cítit, až se to dítě narodí. Jaké vlastně bude? Jaké může být dítě nejmocnějšího kouzelníka na světě? Ne, pomyslela si. Není to nejmocnější kouzelník na světě. Je to ten největší ubožák, který se nezmůže na nic víc než na zabíjení a mučení.
Upřímně doufala, že po něm jeho dítě tuto vlastnost nezdědí.

***

Jednou večer seděla Narcissa a Lucius na terase. Slunce zapadalo, na stolku stály sklenice s vínem a oba byli v dobré náladě.
Měli už trošku popito. Možná i proto Narcissu opustily všechny výčitky svědomí a nadšeně s Luciusem probírala podrobnosti ohledně dítěte.
Za chvíli byly sklenice prázdné a Lucius se vydal do kuchyně, aby je doplnil.
Narcissa zůstala sedět a na tváři jí pohrával lehký úsměv.
Najednou uslyšela zvuk vycházející ze zahrady. Nikoho tam však neviděla. Třeba to byl páv, uchichtla se připitoměle, omámena alkoholem. Pak však spatřila postavu, blížící se k ní po zahradní cestičce. Narcisse se nepodařilo na osobu zaostřit a tak vstala a vydala se jí naproti.
Za chvíli v ní poznala Bellatrix.
„Nějak se motáš,“ poznamenala Bella kysele.
„Co tu děláš?“ vyjela na ni Narcissa, „víš, jak jsem se lekla?“
„No tak promiň,“ sykla Bellatrix uraženě, „to ani nemůžu navštívit svoji sestru?“
„Ale jo. Pojď si sednout.“
Obě vyšly na terasu a sedly si. Bellatrix se usadila v Luciusově křesle. Seděla vzpřímeně a pohrdavým pohledem sjela prázdné lahve od vína, postavené na stole. Nechala to však bez komentáře a místo toho řekla:
„Mám pro tebe novinku, Cissy.“
Narcissa tázavě zvedla obočí.
„Andromeda se zítra vdává,“ přestože měla Ballatrix stále kamennou tvář, bylo vidět, že je rozzlobená.
Narcissa se začala smát. Nevěděla proč, ale přišlo jí ohromně vtipné, že se Andromeda bude vdávat. Takhle se už dlouho nezasmála. Když však uviděla výraz v sestřině tváři, zarazila se.
„Na tom není nic vtipného, Narcisso! Copak to nechápeš? Ona si bere toho mudlovskýho šmejda!“
„Aha…“
„Aha!“ odfrkla Bellatrix pohrdavě, „mohla jsem tušit, že tahle zpráva s naší Narcisskou ano nepohne. Tobě totiž na cti naší rodiny vůbec nezáleží!“
„Já…“
„Ty bys naší Dromedce klidně šla i za družičku, co?“
„To ne,“ řekla Narcissa. Ale po pravdě řečeno by se na Andromedinu svatbu docela ráda podívala. Je to přece její sestra, ne? Nechápala, proč to Bellatrix tak rozzuřilo. Ona sice taky nesnášela mudlovské šmejdy, ale je to přece Andromeda, která si ho bere, ne ona, ne? Ať si o Andromedě klidně všichni myslí, co chtějí. Ale ji by přece neodsuzovali za to, že je na svatbě, nebo ano?
„Já toho mudlu tak nenávidím,“ Belliny oči byly přimhouřenější než kdy jindy. Upírala je do prázdna a zdálo se, že se ani neuvědomuje Narcissinu přítomnost, „myslím, že na příští schůzi ho Pánovi navrhnu jako náhodnou oběť.“
„Nebuď tak krutá!“ vložila se do toho Narcissa. Tohle už nemohla poslouchat.
„Nejsem krutá,“ otočila se k ní Bellatrix, „ty nevíš, co je to krutost. Krutá bych byla, kdybych hodlala zabít i ji. A vlastně to není až tak špatný nápad…“
„To snad nemyslíš vážně! Vždyť je to tvoje sestra.“
„Ona už není moje sestra! A jestli se jim něco narodí, vlastnoručně to sprovodím ze světa! Nedopustím, aby se tak špinavá větev dále rozrůstala…!“
Přerušilo ji otevření dveří. Na terasu vstoupil Lucius se dvěmi sklenkami v ruce. Když uviděl svoji švagrovou, usmál se.
„Ahoj Bellatrix! Už ti Cissy oznámila tu novinu?“
„Jakou novinu?“ vrhla po něm Bella rozzlobený pohled, „jako by jich dnes nebylo dost.“
„Budeš mít synovce či neteř.“
„Cože?! Ona už s ním čeká i dítě?“
Lucius na ni nechápavě pohlédl.
„To já,“ pípla Narcissa, „já jsem těhotná.“
„Opravdu?“ podivila se Bellatrix, „no, doufám, že s Luciusem. Už bych neměla sílu likvidovat dalšího nečistokrevného kouzelníka.“
Lucius na ni stále nechápavě zíral, pak se však usmál. Narcissa sjela pohledem k zemi. Bellatrix se již zdála být trochu zklidněná. Pohlédla na Narcissu a řekla:
„Doufám, že z něj vychováš něco lepšího, než je naše sestra,“ pohlédla na hodinky, vstala a nasadila svůj obvyklý povýšený tón s příchutí pohrdání, „už musím jít. Mám na práci něco důležitějšího než posedávání u sklenice vína. Pán Zla mi svěřil serióznější úkol.“
Narcissa protočila panenky. Její sestra to naštěstí nespatřila, neboť se přemístila pryč a zmizela jako právě zapadající slunce z oblohy.